Pohled na část Vlčovic

Obec je rozložena v pěkném údolí na levém břehu řeky Lubiny mezi kopci Tichavskou Hůrkou na východě a Horečkou na západě.Katastr obce zaujímá rozlohu 5,42km2 (542ha), průměrná nadmořská výška je 324m.
Původ jména obce je vysvětlován různě a objevuje se v historických dokumentech v několika podobách. V české podobě od roku 1437 jako Velicovice, Veličovice a lidově Velčovice, od r. 1771 jako Vlčovice. V letech 1676 až 1751 se setkáme s německým názvem Wlčowizt, v letech 1836 až 1918 Weltschowitz, 1939-1945 Waltschowitz

Z historie
Obec byla založena (podobně jako okolní obce) pravděpodobně koncem 13. století a patřila pod panství šostýnské. po zániku tohoto panství za husitských válek se stal střediskem panství Frenštát a rozhodující pravomoci měli arcibiskupští úředníci na Hukvaldech.
Dominantní postavou v obci byl fojt. Výsadní postavení fojta, stvrzené "Výsadní listinou" udělenou olomouckým arcibiskupem, spočívalo ve svobodném vlastnictví půdy a osvobození od všech dávek a roboty.Fojti mohli vlastnit mlýn, krčmu a držet řemeslníky, jako řezníka, ševce, pekaře, kováře apod. mohli přikupovat další pozemky, z těch však museli odvádět pravidelné dávky v naturáliích nebo penězích. Tyto výsady byly podmíněny jejich povinnostmi vůči vrchnosti, kterou v obci zastupovali. Mezi ně patřilo vybírání peněžních a naturálních dávek od poddaných dvakrát do roka. Byli spoluzodpovědni za vykonávání robních povinností poddanými v obci. Zastupovali vrchnost i v oblasti soudní.
Po celá staletí byli fojti jmenováni vrchností, až v 18. století se stalo fojtské právo dědičným. Po zrušení roboty v roce 1848 přešly pravomoci fojtů na obecní úřady v čele se starostou (burmistrem, rychtářem). Ve Vlčovicích bylo dědičné fojtství na č.5 a posledním dědičným fojtem byl Jan Kahánek (nar.6.února 1831).
Po roce 1850 byly Vlčovice začleněny do okresu Nový Jičín do roku 1858, kdy se staly součástí okresu Místek. Od roku 1949 patřily do okresu Frenštát až do jeho zrušení v roce 1960. Od 1.ledna 1980 jsou integrovanou částí města Kopřivnice.
O založení kostela Všech svatých vypráví pověst, zaznamenána Jiřím Felixem počátkem tohoto století:
Jistý pán jel kamencem (kamenité řečiště Lubiny,sloužící jako cesta) vzhůru. Nenadále přišla velká voda a zanesla kočár i s koňmi do nejužší části řečiště. Pán, obklopen vodou, prosil Boha, aby mu pomohl z tísně, a slíbil, že postaví kapli, bude-li zachráněn.
Svůj slib prý splnil a kaple byla vysvěcena biskupem Stanislavem Pavlovským v roce 1590. Pozdějšími přístavbami byla zvětšena v kostel, podepřený zvenku mohutnými kamennými pilíři. Při jedné z oprav kostela našel letopisec Wolný na severním okně letopočet 1613. vyslovil domněnku, že v uvedeném roce byl kostel opravován, vlastní stavba že je pravděpodobně starší.

kostel Všech svatých

Obec patřila k farnosti frenštácké, od r.1810 k farnosti lichnovské. V roce 1889 dostaly Vlčovice vlastního faráře a ke kostelu byla přifařena obec Mniší.
Povinnosti dětí z Vlčovic bylo docházet do lichnovské školy. Využívání práce dětí v domácím hospodářství od jaro do podzimu i velká vzdálenost a nepřízeň počasí v zimních měsících byly spíše zábranou v navštěvování školy. Proto asi od roku 1830 vyučoval vlčovický občan Jan Špaček bezplatně děti ve svém domku č.14, od roku 1839 vyučoval Jan Štěpán až do roku 1850.
V roce 1864 postavila obec jednotřídní školu. Docházely do ní i děti z obce Mniší až do roku 1886, kdy byla postavena škola v Mniším. V letech 1905-1906 byla vlčovická škola rozšířena na dvoutřídní.
Dobrovolný hasičský sbor byl založen v roce 1894

Obyvatelstvo
O obyvatelstvu obce píše historik Jiří Felix počátkem tohoto století:
Obyvatelé se živí většinou polním hospodářstvím. Chalupníci najímají půdu od sedláků, aby si na ní vypěstovali potřebné potraviny na zimu. Pracují také v kopřivnické továrně vozů, kde dostávají mzdy 18-20 halířů za hodinu.
Počet obyvatel se v letech 1834 až 1950 zdvojnásobil. Překvapivý a nepochopitelný je nárůst obyvatel v letech 1834 až 1850. Stagnace v počtu obyvatel i domů v letech 1850 až 1900 byla z velké části zapříčiněna zhoršením životních podmínek v tomto období (léta neúrody, epidemie cholery a tyfu) i emigrací obyvatelstva. V letech 1870 až 1914 se vystěhovalo do Ameriky (především do Texasu) více než 100 obyvatel obce.
Výrazný pokles počtu obyvatel od roku 1950 nutno přičíst uvažované stavbě přehrady na řece Lubině, která vedla k omezení výstavby v obci a odchodu obyvatel do měst, především do Kopřivnice. S potěšením můžeme konstatovat, že v posledním desetiletí se situaci podstatně změnila. S výstavbou nových rodinných domků dochází k nárůstu počtu obyvatel a obce a vracejí se i ti, kteří před lety obec opustili. Jelikož se jedná především o mladou generaci, zdá se být perspektiva dalšího rozvoje obce zajištěna.

MUDr. Josef Šimíček

Použité prameny:
1) Jiří Felix: Vlastivěda moravská. 1908
2) Dr. Adolf Turek: Místopisný rejstřík obcí Severomoravského kraje. 1974
3) Retrospektivní lexikon obcí okresu Nový Jičín. 1988
4) Dáša Seberová: Co dokládá urbář?

Kulturní dům

Tomáš Garyk Masaryk

Hasičská zbrojnice